Les, obloha, vítr, voda, skaliska, slunce, ptáci, hlína, mech…. STROM.
Mohutný strom toho za dlouhý čas svého růstu mnoho zažil. Zima se střídala s létem, sucho s obdobím dešťů, mnoho tisíckrát viděl jak se slunce mění v měsíc, sál vláhu ze země, aby ji předal svým listům a následně ji pustil opět po větru do oblak. Ve svém stínu schovával další rostliny a živočichy, ve své koruně choval mnoho generací ptáků. Odolával nepřízni počasí, byl bičován větry a sužován palčivým sluncem. Také si užíval příjemného vánku, blahodárného šeptání jemného deště a radostného štěbetání a vábení ptactva. Každý rok shodil své zabarvené listy a na chvíli usnul, aby se na jaře probudil a s novým elánem je opět obnovil v krásně syté zelené barvě.
Za dlouhá léta své existence sledoval, jak všude kolem něj bují další život, čehož on byl spolutvůrce. Toto vše se zapisovalo do jeho paměti, z každého okamžiku, z každé nové situace si něco zaznamenal do svých vláken, která ho utvářela.
Člověk je od pradávna spojen s přírodou. Síla přírody jej vždy fascinovala a zahalovala jej svým tajemstvím. Každý kus přírody je jedinečný, stejně tak jako každý strom je jedinečný – vyrůstá za různých podmínek. Strom je živý organismus, ale i ten jednou dojde k cíli své dlouhé a zajímavé životní cesty. Zadívejte se do oněch vláken jeho paměti. Studujte kresbu, do které vložil své zážitky a promítněte si jeho očima tu krásu přírody!
Co je stůl?
Denně k němu sedáme. Je to místo, kde se potkáváme, povídáme si, jíme všechny ty dobroty, čteme si časopisy, novinky, hrajeme hry, slavíme narozeniny, odkládáme tam různé předměty, zanecháváme tam vzkazy a poznámky….. Jsme u něj ráno, dopoledne, v poledne, odpoledne i navečer. A když u něj sedíme, často se na něj díváme – jen tak mimoděk.
Je nějaký jiný kus nábytku podobně důležitý?
Kolik času se díváte na skříň, věšák, židli, dveře ?
Položte své ruce na STŮL. Cítíte ten příjemný pocit? Ano to je ono. Je to kus té krásné přírody bezprostředně u mě, u mě doma.