Les, obloha, vítr, voda, skaliska, slunce, ptáci, hlína, mech…. STROM.
Mohutný strom toho za dlouhý čas svého růstu mnoho zažil. Zima se střídala s létem, sucho s obdobím dešťů, mnoho tisíckrát viděl jak se slunce mění v měsíc, sál vláhu ze země, aby ji předal svým listům a následně ji pustil opět po větru do oblak. Ve svém stínu schovával další rostliny a živočichy, ve své koruně choval mnoho generací ptáků. Odolával nepřízni počasí, byl bičován větry a sužován palčivým sluncem. Také si užíval příjemného vánku, blahodárného šeptání jemného deště a radostného štěbetání a vábení ptactva. Každý rok shodil své zabarvené listy a na chvíli usnul, aby se na jaře probudil a s novým elánem je opět obnovil v krásně syté zelené barvě.
Za dlouhá léta své existence sledoval, jak všude kolem něj bují další život, čehož on byl spolutvůrce. Toto vše se zapisovalo do jeho paměti, z každého okamžiku, z každé nové situace si něco zaznamenal do svých vláken, která ho utvářela.
Člověk je od pradávna spojen s přírodou. Síla přírody jej vždy fascinovala a zahalovala jej svým tajemstvím. Každý kus přírody je jedinečný, stejně tak jako každý strom je jedinečný – vyrůstá za různých podmínek. Strom je živý organismus, ale i ten jednou dojde k cíli své dlouhé a zajímavé životní cesty. Zadívejte se do oněch vláken jeho paměti. Studujte kresbu, do které vložil své zážitky a promítněte si jeho očima tu krásu přírody!
Co je stůl?
Denně k němu sedáme. Je to místo, kde se potkáváme, povídáme si, jíme všechny ty dobroty, čteme si časopisy, novinky, hrajeme hry, slavíme narozeniny, odkládáme tam různé předměty, zanecháváme tam vzkazy a poznámky….. Jsme u něj ráno, dopoledne, v poledne, odpoledne i navečer. A když u něj sedíme, často se na něj díváme – jen tak mimoděk.
Je nějaký jiný kus nábytku podobně důležitý?
Kolik času se díváte na skříň, věšák, židli, dveře?
Položte své ruce na STŮL. Cítíte ten příjemný pocit? Ano to je ono. Je to kus té krásné přírody bezprostředně u mě, u mě doma.